Elbereth stránky

 Harry se ráno probudil celkem brzy a sešel do jejich společenské místnosti. Tam narazil na Ginny.

„Taky už nemůžeš spát?“ promluvila, aniž by se na něho podívala.

Harry zakroutil hlavou a posadil se vedle ní.

„Kdy tohle skončí, Harry?“ protrhla ticho Ginny.

Harry moc dobře věděl, o čem mluví.

„To nevím. Prostě musíme být trpěliví. Složili jsme slib, Ginny, nikdy nebudeme mít klidný život,“ vzdychl Harry.

„To já vím. Ale bojím se o rodiče a o bráchy. Kdykoli se jim může něco stát a já tomu třeba nedokážu zabránit,“ vzdychla Ginny.

Harry vstal a klekl si před ni.

„Uděláme všechno pro to, abychom našim blízkým zajistili bezpečí,“ ujistil ji.

Ginny odhodlaně přikývla.

„Držíte černou hodinku?“ ozvala se Alex, která celá rozespalá právě scházela ze schodů.

Hlasitě si zívla a svalila se do křesla naproti Harrymu.

„Co že nespíš. Vždycky vstáváš mezi posledními,“ popíchl ji Harry.

„Já ti ani nevím. Asi si prostě musím zvyknout,“ pokrčila rameny Alex.

Náhle se ozvalo klepání na dveře. Harry vstal a šel otevřít. Za dveřmi stála nějaká druhačka a tvářila se celkem vylekaně.

„Mám vám vyřídit od profesora Brumbála, že na vás někdo čeká ve Velké síni a nechce odejít, dokud se s vámi nesejde,“ vyřídila vzkaz a rychle utekla, jako by se ho bála.

„Holky, jdeme vzbudit ostatní. Máme návštěvu,“ otočil se na obě děvčata.

Společně se vydali do ložnic jejich přátel.

Harry se docela pobavil při tom, když budil Rona. Nakonec ho shodil z postele a to konečně jeho nejlepšího kamaráda probralo.

„Co se děje?“ zamumlal rozespale a sbíral se ze země.

„Brumbál nám vzkazuje, že máme návštěvu,“ oznámil mu Harry a přešel ke dveřím.

„Měl by sis jít vzbudit Hermionu,“ poznamenal Harry a musel uhnout před polštářem, který po něm Ron hodil.

Po deseti minutách se konečně všichni sešli ve společenské místnosti.

„Jdeme?“ zeptal se Harry.

Pomalu kráčeli do Velké síně a přemýšleli, kdo za nimi mohl přijít. Za chvíli už se to měli dozvědět.

„Tak, kdo půjde první?“ zeptala se Alex.

Ron a Thomas neváhali a postrčili dopředu Harryho.

„Kdo jiný než velitel,“ pronesli sborově.

„Tak to vám teda pěkně děkuju,“ brblal Harry a strčil do dubových dveří, které se s hlasitým skřípěním otevřely.

Jednotka vešla dovnitř s Harrym v čele. Před profesorským stolem na ně čekala postava zahalená v kápi, která o něčem rozmlouvala s ředitelem. Když uslyšela otevírání dveří, otočila se k nově příchozím. Počkala si, až dojdou blíž k ní.

„Konečně jste přišli,“ poznamenala kousavě místo pozdravu.

Strážci ihned poznali, podle hlasu, s kým mají tu čest. Harry sáhl k pasu, kde měl schovanou hůlku.

„Nemusíš být hned tak ukvapený, Harry, dneska jsem přišla jen předat informace,“ zvedla postava ruce v obraném gestu.

Harry se na ní nevěřícně podíval, ale sundal ruku z hůlky.

„Hodný kluk,“ pronesla pobaveně neznámá.

„Proč jsi tady?!“ zeptal se nevrle Harry.

Nelíbilo se mu, že někdo jako ona je v dost těsné blízkosti obyčejných smrtelníků.

„Přišla jsem vás varovat. V podsvětí se dozvěděli o povolání Temných rytířů. Rada devíti pekelných pánů se sešla, aby projednali, na jakou stranu se připojí. Měli byste jim něco nabídnout, jinak se přidají na stranu zla. Lord Darkstorn mě za vámi poslal, nebo lépe řečeno za tebou, Harry,“ pohlédla na něj a Harry mohl cítit její spalující pohled.

„Chceš mi říct, že mám jít s tebou do podsvětí?“ díval se na ni nevěřícně.

„Tak to teda ani náhodou. Jakou budeme mít jistotu, že velitele pustíte zpátky!“ vykřikl Thomas a ostatní mu dali za pravdu.

„Žádnou,“ řekla neznámá.

Ron se už nadechoval k odpovědi, ale Harry ho zastavil.

„Nezbývá mi nic jiného než to risknout,“ pronesl vážně.

„Ale to přece nejde,“ protestovala Ginny.

„Jinak se k devítce nedostaneme. Věřte mi, vrátím se,“ usmál se na ni Harry.

Ginny přikývla. Nezbývalo jí nic jiného než tomu věřit.

„A neměl by přece jen jít někdo s ním?“ nedala se Hermiona a podezřívavě hleděla na zahalenou postavu.

„Moc dobře víš, že do podsvětí se může dostat jen jedna živá duše. Pokud byste šli dva, porušili byste starodávnou smlouvu a ani nechtěj vědět, co by to mělo za následky,“ kroutila hlavou neznámá.

Hermiona přikývla. Smlouvy staré několik set let by se neměly porušovat.

„Půjdeme?“ podala mu postava ruku a čekala, že se jí chytne.

Harry se podíval na své přátele a potom se jí chytil. Náhle je oba obstoupily černé plameny a Bradavice zmizely.

„No tak teď nám nezbývá nic jiného, než čekat,“ poznamenal Thomas a šel si spolu s ostatními sednout k jejich stolu.

Harry a neznámá se objevili u brány do podsvětí. Harry tu za celý život byl jen jednou a jak to tak vypadalo, vůbec nic se od té doby nezměnilo. Dokonce vchod hlídal i stejný dveřník.

„Ale, ale, to se podívejme. Harry Potter nás už podruhé poctil svou návštěvou. Doufám, že tentokrát už tě ven pouštět nebudu,“ usmál se dveřník a odhalil tak dvě řady špičatých ostrých zubů.

„Harry ještě není mrtvý, Ulme. Musí se sejít s devítkou. Buď připraven na rozhodnutí Rady,“ podívala se na něj neznámá a pokynula mu, aby jim otevřel bránu do podsvětí.

Ta se s hlasitým skřípáním a hodně pomalu otevřela. Z ní se vyvalila vlna horkého vzduchu a Harry cítil, jak ho šlehla přes obličej.

„Až po tobě,“ pokynula mu zahalená a počkala, až vejde dovnitř.

Harry se zhluboka nadechl a už podruhé za svůj život vstoupil do podsvětí.

Kdyby měl popsat, jak na něj okolí působilo, řekl by, že to nebylo nic moc. Všude samé skály a nesnesitelné horko. Země, po které kráčel, byla vysušená, že mu praskala pod nohama. Stačilo pár minut a byl úplně zalitý potem.

„Není tu někde trochu chladněji? Mám pocit, že se za chvíli uvařím ve svém vlastním potu,“ vrhl zamračený pohled na svůj doprovod a otřel si hřbetem ruky mokré čelo.

„Tohle vážně může napadnout jen smrtelníka. Nechceš, abychom z toho třeba udělali druhý nebeský ráj. I když to by se těm nahoře jistě líbilo,“ smála se a dělala neslušná gesta směrem k nebi.

„Jen jsem se zeptal,“ brblal si potichu Harry.

„Ale neboj se, za chvíli budeme u lorda Darkstorna a tam je o trošku chladněji. Důkladně se připravil na tvoji návštěvu,“ snažila se ho utěšit.

Harry si úlevně oddechl. Vidina o trochu chladnějšího vzduchu mu dodala trochu energie na zbývající cestu.

„Mně se to stejně nelíbí. Harryho minulá návštěva v podsvětí nedopadla moc dobře. Copak se nepamatujete, že ho tři z devítky napadli a on pak měl všude popáleniny?“ brblala Sam.

„Moc dobře si pamatujeme, jak se z toho Harry těžko dostával. Musíme poslat zprávu na Avalon, aby nám sem poslali léčitelku Mirandu, jen pro jistotu, kdyby se tam zase něco zvrtlo,“ zamračila se Hermiona.

Nikomu ze Strážců se nelíbilo, že to byl opět Harry, kdo byl vybrán k návštěvě podsvětí. Ne že by po tom někdo z nich toužil a rozhodně by tam sami od sebe nikdy nešli, ale každý z nich by se milerád nabídnul za Harryho.

Ginny seděla v tichosti a upřeně sledovala desku stolu. Vybavily se jí chvíle, kdy Harry ležel s popáleninami a nikdo nevěděl, kdy se probere. Tehdy u jeho postele trávila každou chvíli a odmítala odejít, i když ji mnohokrát přemlouvali.

„Stejně se mi nelíbilo, jak sem Rika jen tak přišla a chovala se k nám tak povýšeně. Měli bychom říct Brumbálovi, aby si na ni příště dával pozor a nenechával ji, aby se tak volně promenádovala po Bradavicích,“ poznamenal Greg, než se pustil do snídaně.

Den pomalu ubýval a Harry se stále nevracel. K večeru už začínali být Strážci docela dost nervózní.

„Přece nemůžou mít jednání tak dlouho. Vždyť kolik času zabere domluvit se s devítkou?“ brblal Paul a neustále kontroloval čas na náramkových hodinkách.

„Něco se muselo stát. Harry by nám jinak poslal zprávu, že se zdrží,“ mračila se Hermiona.

„Nemohla sis to nechat pro sebe?“ pošeptal jí Ron a kývl hlavou směrem ke svojí sestře, která byla bíla jako stěna.

Hermiona se kousla do rtu. Ginny byla nervózní od té doby, co Harry odešel ve společnosti Riky do podsvětí. Celý den přemýšlela nad tím, co všechno by se mu tam mohlo stát a jen netrpělivě čekala, až se vrátí.

„Měli bychom si promluvit s Brumbálem a Avalonem. Tohle se mi vůbec nelíbí,“ vstala Alex a pokynula ostatním, aby ji následovali.

Byl čas večeře, takže Brumbála našli ve Velké síni. Ihned zamířili za ním, ale v půli cesty se před nimi zablesklo a Thomasovi se přímo do náruče skácela mladá žena s ohnivě rudými vlasy.

„To je Rika! A je zraněná!“ vykřikla Sam, když ji zběžně prohlédla.

Démonka měla popálenou půlku, jinak pohledného, obličeje, potrhané oblečení a další popáleniny na několika různých částech těla.

„Co se stalo, Riko?“ klekla si k ní Ginny.

„Byla to past. Devítka spolupracuje s Voldemortem. Zabili lorda Darkstorna,“ vydechla ztěžka démonka.

„A Harry, co se stalo s Harrym?“ naléhala na ni Ginny poněkud hysterickým hlasem.

„Nevím. Voldemort na něj čekal na setkání a Harry, když ho uviděl, tak se na něj hned vrhnul. Začali spolu bojovat a zmizeli někde v podsvětí. Darkstorn mě sem, ještě než zemřel, stačil poslat, abych vám řekla, co se stalo,“ řekla slabým hlasem Rika a upadla do bezvědomí.

Mezi Strážci zavládlo hrobové ticho.

„Dejte okamžitě vědět na Avalon. Musíme Harryho dostat za každou cenu. A odneste ji na ošetřovnu“ promluvil najednou Thomas, který jako zástupce velitele převzal vedení.

Ostatní ihned splnili jeho příkazy. V tuhle chvíli se jednalo o vteřiny. Hermiona ještě pokynula Brumbálovi, aby se k nim i se členy Fénixova řádu připojili.

Greg zatím vzal Riku do náruče a odnášel ji na ošetřovnu.