6.Tajné informace
Sam běžela k muži v plášti. Když od něj byla vzdálena několik kroků, otočila se na kluky, kteří hráli fotbal, a laškovně jim zamávala. Najednou vrazila do Smrtijeda. Rychle mu připnula štěnici na límec hábitu.
„Promiňte, já vás neviděla,“ omlouvala se.
„Příště koukej na cestu!“ osopil se na ni Smrtijed.
Sam němě přikývla a raději se vzdálila.
„Zatracená mudla,“ brblal si Smrtijed pod vousy.
„Výborně, Sam. Teď už budeme jen čekat, bando,“ oznámil jim Harry.
Všichni se uvolnili. To napětí z nich úplně spadlo. První část akce se vydařila. Museli ovšem hrát své role až do konce. Bylo na čase zahrát si menší divadlo. Kluci hráli dál fotbal a najednou se jim povedlo míč kopnout až k Harrymu. Ten ho zvedl. Doběhl k němu Greg.
„Díky. Hele nechceš si s námi zahrát?“ zeptal se ho Greg.
Harry se podíval na Ginny. Přikývla. Ona sama se připojila k Alex a začaly se spolu bavit. Nakonec se přidala i Katarina s Hermionou a Sam. Řád ani Smrtijedi si jich nevšímali. Považovali to za normální chování mudlovských teenagerů. To znamenalo, že se Strážcům jejich scénka daří. Nevzbudili vůbec žádné podezření. Postupně se v parku začalo scházet čím dál více Smrtijedů.
„Jsme všichni?“ slyšeli Strážci ze štěnice.
„Výborně. Sešli jsme se tu, abychom projednali náš další úkol. Jak jistě víte, náš Pán se stále snaží přijít na zaklínadla, která chrání Bradavice. My zatím musíme držet Řád co nejdále od školy. Všechno proběhne zítra.“
„A co bude s těmi Strážci?“
„Podle našich zdrojů celou noc hlídají a přes den spí. Pokud zaútočíme zítra odpoledne, nebudou vůbec o ničem vědět, dokud se neprobudí ve vězení Temného sídla.“
Odevšud se ozval smích. Strážci se na sebe překvapeně podívali. Voldemort to měl skvěle vymyšlené. Fénixův řád půjde bojovat se Smrtijedy a on mezitím pronikne do školy.
„To chce náš Pán ovládnout školu sám? Neměl by si vzít raději někoho s sebou?“
„Pochybuješ snad o našem Pánovi? Ale určitě tam nepůjde sám. Vezme si s sebou naše nové posily. Neměl by to být problém.“
Sam zalapala po dechu.
„Můžeme jim vůbec věřit?“ ozvalo se od Smrtijedů.
„Náš Pán jim věří a to je to hlavní. Teď jděte a připravte se na náš zítřejší triumf!“
Všichni Smrtijedi se začali po jednom nebo po dvou přemisťovat z parku. Nakonec tam zůstal už jen Řád a Strážci.
„A jsme nahraní. Proti Temným rytířům nemáme šanci,“ vzdychla Sam.
„Sami to určitě nezvládneme. Potřebujeme pomoc mistrů a ředitele. Navrhuji, abychom zašli za mistrem Orvisem,“ promluvil Harry.
Všem se jeho návrh líbil. Přemístili se. Řád na to vyjeveně koukal, když se všech deset mladých lidí, které považovali za mudly, naráz přemístilo.
Strážci se objevili před dveřmi kabinetu mistra Orvise. Harry zaklepal. Mistr jim ihned otevřel.
„Čemu vděčím za vaši návštěvu?“ zeptal se hned mezi dveřmi.
„Právě jsme se vrátili z Londýna,“ oznámila mu Hermiona.
Přikývl a pustil je dál.
„Co jste se dozvěděli?“ pohlédl na ně.
Řekli mu vše, co slyšeli.
„Máte pravdu, sami to nezvládnete. Dám vědět řediteli a mistrům. Sejdeme se ve vaší společenské místnosti. Teď běžte a vše připravte na poradu,“ pokynul jim mistr Orvis a sám se přemístil do Avalonu.
Strážci se vrátili do svých komnat. Kouzly zvětšili společenskou místnost i kulatý stůl a přidali k němu křesla. Poté vykouzlili každému brky, pergameny a inkoust. Na stěnu proti stolu pověsili zvětšenou mapu Bradavic i s přilehlými pozemky. Když to bylo vše hotovo posedali si do svých křesel. Hned na to se do místnosti přemístili všichni mistři i s ředitelem.
„Strážci, jsme velmi spokojeni s informacemi, které se vám povedly získat. Teď ovšem musíme projednat to, proč jsme tady. Co navrhujete?“ podíval se na ně ředitel.
Harry si stoupl k mapě a začal jim vysvětlovat svůj plán.
„Voldemort jistě přijde vstupní branou. Když budeme mít štěstí, tak se chvíli zdrží, než se mu podaří zrušit ta ochranná kouzla. My zatím budeme čekat v záloze, aby nevěděli, že je očekáváme. Ještě předtím musíme někam schovat studenty. Nejlépe by bylo zavřít je v Komnatě nejvyšší potřeby a nechat u vchodu hlídat duchy a školníka s Hagridem. Až se Voldemort a Temní rytíři přiblíží k hradu, vrhneme se na ně. Útok musí být strategicky naplánovaný. Nejlepší by bylo rozdělit se na tři části. Jedna na ně půjde přímo zepředu, druhá zleva a třetí zprava.“
Všem se ten plán zamlouval.
„Dobrá, my se vrátíme na Avalon. S mistry promyslíme strategii a vy nám zítra pošlete zprávu, až odejdou členové Řádu,“ rozhodl ředitel.
Strážci se s nimi rozloučili. Poté osaměli.
„No to nám to pěkně začíná,“ uchechtl se Thomas.
„Nebuď ironický, Thomasi,“ obořila se na něj Sam.
„Nejsem ironický, ale realistický,“ odsekl jí Thomas.
„Nechte toho, vy dva!“ okřikla je Ginny.
Harry přecházel po místnosti a v duchu přemítal, jak se jim podaří přesvědčit všechny studenty, aby se přemístili do Komnaty nejvyšší potřeby, ale hlavně jak se jim to podaří za tak krátkou dobou. Navíc museli počítat s odporem ze strany studentů Zmijozelu, v čele s Dracem Malfoyem a jeho poskoky. Věděl, že to nebude nic jednoduchého. Také to musel provést tak, aby se o tom nedozvěděl Brumbál. Jistě, Brumbálovi nikdy neuniklo nic, co se týkalo Bradavic, ale nemohou riskovat, že se něco nepovede. Rozhodně si nemohli dovolit starat se o členy Řádu, kteří nikdy nestáli proti něčemu tak nebezpečnému, jako byli Temní rytíři.
Z přemýšlení ho vytrhl až rudý záblesk kousek od něj. Když se otočil, zjistil, že se vedle něj vznáší fénix, který nebyl nikdo jiný než Fawkes. V pařátu držel smotaný pergamen. Harry si ho od něj opatrně vzal a Fawkes, když splnil svůj úkol, zmizel se stejným zábleskem, s jakým se objevil. Harry si přečetl, co je na pergamenu napsáno a ostatní ho s očekáváním sledovali.
„Koná se porada Řádu. Teď hned, na Grimmauldově náměstí,“ oznámil jim Harry, stočil pergamen a přivolal si plášť.
S tichým PUF zmizeli z místnosti.