1.Avalon
Právě začínala rada Avalonské akademie. Sešli se všichni mistři a už se čekalo jen na ředitele. Ten se po chvíli objevil u své židle.
„Vítám vás, kolegové. Nadešel čas, abychom vybrali další generaci vyvolených, kteří budou mít tu čest dostat se na naši akademii. Chci slyšet vaše návrhy,“ pokynul jim ředitel a posadil se na židli.
„Já bych navrhoval Harryho Pottera a jeho přátele. V minulosti dokázali, že jsou čestní, věrní a jen tak lehce se nevzdají,“ povstal jeden z mistrů.
„Jaké přátele máte na mysli, kolego?“ podíval se na něj tázavě ředitel.
„Mám na mysli Ronalda a Ginevru Weasleyovy a slečnu Hermionu Grangerovou.“
„Ona je ale poloviční mudla,“ vstal další z mistrů.
„To něčemu vadí?“ podíval se na něj tázavě.
Mistr se už nadechoval k odpovědi, ale ředitel zasáhl.
„Samozřejmě, že to nevadí. Toto je dobrá volba. Děkuji, Fillipe,“ přikývl ředitel.
Potom už padal jeden návrh za druhým. Porada trvala několik hodin. Nakonec bylo vybráno deset studentů. Všichni mistři se rozešli po své práci. V místnosti zůstal jenom ředitel akademie.
„Tak v Avalonu bude studovat Harry Potter. Po tolika letech někdo, kdo se nebojí bojovat za lásku. Doufám, že se ti tu bude dařit, Harry Pottere,“ přemýšlel ředitel, potom vstal a i on konečně opustil místnost.
Harry Potter zrovna uklízel strýcovu garáž. V duchu nadával nad tím, jak může být někdo tak nepořádný. Natahoval se pro něco na polici, když se zablesklo a on zmizel. Ron Weasley seděl ve svém pokoji a snažil se uklidnit. Fred a George si z něj zase dělali legraci. Rozhodl se, že jim půjde říct, co si o nich myslí. Vstal, v tom se zablesklo a on byl pryč. Ginny Weasleyová si uklízela v pokoji, když ji na okno zaťukala zobákem sova. Otevřela okno, kolem ní se zablesklo a v pokoji zůstal na zemi jen dopis, který tam upustila vyděšená sova. Hermiona Grangerová seděla v křesle v obývacím pokoji a četla si knihu. Byla zcela ponořena do děje a tak si ani nevšimla, že se kolem ní zablesklo. Kniha s dunivou ránou dopadla na zem a po té, co ji četla, nebylo ani vidu ani slechu.
Všichni čtyři se objevili v prostorné hale. Všimli si, že tam nejsou sami. Kolem nich byla spousta lidí, většinou dospělých, ale i několik jejich věku. Ani jeden z nich nechápal, kde to jsou a co se to děje. Netušili, že jsou tu jejich kamarádi. Harry se rozhlížel kolem sebe. Připadalo mu, že v davu viděl zrzavé vlasy, jaké měla Ginny, ale v duchu si říkal, že to není možné.
„Vítejte v Avalonu,“ ozvalo se za nimi.
Všichni se jako na povel otočili. Stál tam starší muž s rašícím plnovousem a tmavě hnědými prořídlými vlasy. Mile se na ně usmíval.
„Byli jste vybráni, abyste prošli výcvikem a stali se Strážci Avalonu. Tahle škola je v jiném časovém prostoru, takže zde strávíte pět let, ale tam, odkud přicházíte, uběhne pět minut. Tohle,“ ukázal na dospělé kouzelníky kolem nich „jsou vaši mistři. Budete je na slovo poslouchat. Slovo mistrů je v Avalonu zákon. Je vás deset. Deset budoucích Strážců Avalonu. Prosím předstupte, představte se nám a řekněte, z jaké země pocházíte,“ vyzval je ředitel.
Všech deset studentů udělalo několik kroků vpřed. Harry se rozhlédl kolem sebe. Vykulil oči, když uviděl svoje kamarády a oni na tom byli podobně.
„Jmenuji se Alexandra Grekovová a jsem z Ruska,“ představila se hnědovláska, která stála na konci řady.
„Ron Weasley a jsem z Anglie,“ představil se Ron.
„Samantha Muretová, Austrálie,“ vystoupila vpřed štíhlá blondýnka a na všechny se usmála.
„Paul Galton, Itálie,“ představil se hnědovlasý mladík.
„Ginevra Weasleyová, Anglie,“ představila se Ginny a usmála se na Harryho.
„Thomas Dalton, Spojené státy,“ pronesl blondýn americkou angličtinou.
„Hermiona Grangerová, Anglie,“ kývla hlavou Hermiona a zařadila se zpátky do řady.
„Gregory Talbot, Austrálie,“ pronesl černovlasý kluk a usmál se na Samanthu.
„Katarina Sirdanová, Spojené státy,“ představila se černovláska vedle Harryho.
„Harry Potter, Anglie,“ usmál se Harry.
Všichni, kromě jeho přátel, vykulili oči.
„Tak už jste se nám představili. Teď vás mistr Jergson odvede do vašich pokojů. Zítra začíná výuka,“ usmál se na ně ředitel.
Přišel k nim velmi vysoký a pohledný muž.
„Následujte mě,“ pokynul jim a vedl je do hradu.
„Ahoj, Harry, tebe bych tady vážně nečekal,“ připojil se k němu Ron.
„To stejný bych já mohl říct o tobě,“ usmál se Harry.
„Ahoj, kluci,“ připojila se k nim Ginny i s Hermionou.
„A to jsem si myslel, že se vás zbavím,“ pronesl žertovně Harry.
„Vtipné, Harry,“ zašklebila se na něj Ginny.
„Vy jste někdy něco slyšeli o Avalonu?“ zeptal se Ron.
Harry a Ginny zakroutili hlavou, ale Hermiona horlivě přikývla.
„O Avalonu se mluví v pověstech o králi Artušovi, Merlinovi a rytířích kulatého stolu. Avalon byl sídlo čarodějů. Učili se zde jen ti nejlepší. Po smrti krále Artuše však škola zmizela a nikdo už ji nikdy nenašel,“ pronesla Hermiona.
„Ani se nebudu ptát, jak tohle všechno víš,“ kroutil pobaveně hlavou Harry.
„Jsme tady. Tohle je vaše společenská místnost a z ní vedou schody do ložnic pro chlapce a pro dívky,“ ukázal jim mistr Jergson na jediné dveře, které na chodbě byly, a odešel.
Alex otevřela dveře a obdivně vydechla. Ostatní se nahrnuli ke dveřím. Vypadalo to tu úchvatně. Modře vymalovaná místnost s obrovským krbem, velkou knihovnou, mapou světa a velkým kulatým stolem s deseti křesly. Místnost byla prostorná. Nahrnuli se dovnitř.
„Tady se mi bude líbit,“ liboval si Paul.
Potom se šli podívat do pokojů. Děvčata měla ložnici vymalovanou žlutou barvou. Podél zdi stálo pět postelí. Uprostřed místnosti byl na zemi položen tlustý koberec. Jejich věci byly naskládané ve skříních a ani jedna nevěděla, jak se tam dostaly. Chlapci měli pokoj zařízen stejně jako děvčata akorát barva zdí byla světle oranžová. Také jejich věci byly uloženy ve skříni. Harry si všiml dvou dveří kousek od jeho postele. Otevřel jedny a koukal se do prostorné šatny, kde stálo pět skříní a na každé byla jmenovka. Potom otevřel i ty druhé dveře. Naskytl se mu pohled na obrovskou koupelnu. Skoro celou ji zabíral hluboký bazén, který tu byl místo vany. V rohu nechyběl ani malý koutek, kde Harry objevil toaletu. I děvčata si všimla dveří. Za nimi objevily to, co Harry.
„Tak tohle je luxus,“ pronesl Thomas a plácl sebou na postel.
Když se porozhlédli, sešli se v jejich společenské místnosti. Tam začalo představování nanovo. Povídali si hodně dlouho a dozvěděli se o těch druhých spoustu zajímavých věcí. Jejich rozhovor trval dlouho do noci.
V sedm hodin ráno se jejich ložnicemi rozezněl hlasitý zvuk gongu. Všichni sebou poplašeně škubli a byli hned vzhůru.
„To je teda budíček,“ bručel Ron, když se oblékal.
Harry s ním v duchu souhlasil. Když se všichni oblékli, přemístili se do společenské místnosti. Na stole Gregory objevil mapu Avalonu a podle ní se všichni dostali na snídani. Jídelna byla obrovská. Uprostřed ní byl velký kulatý stůl, u kterého už seděli všichni mistři i s ředitelem.
„Vítám vás, studenti. Doufám, že se vám náš budíček líbil,“ pronesl ředitel a všichni mistři se rozesmáli.
„Posaďte se a posnídejte, než se pustíte do výuky,“ pokynul jim ředitel.
Usadili se na posledních deset míst.
„Co pořád mají s těma kulatejma stolama?“ zeptala se Katarina.
„Kulatý stůl vyjadřuje rovnost. Kolem něj zasedali i Artušovi rytíři,“ sdělila jim Hermiona.
„Od koho myslíte, že to pochytili,“ usmál se na ně jeden z mistrů, který k nim seděl nejblíž.
Po snídani se jich ujal mistr Orvis.
A tak se učili všemu, co jako Strážci Avalonu musejí znát. Za tu dobu se hodně spřátelili. V Avalonu se naučili boji s mečem a s dýkou, střílet z luku, ovládat živly, rozumět řeči zvířat, číst myšlenky a dorozumívat se podle nich mezi sebou, etiketu, tanec, hrát na hudební nástroje, bojová umění, historii Avalonu a světa kouzel, historii zemí, v nichž byli kouzelníci, starodávnou magii, neverbální zaklínadla, kouzlení bez hůlky, přemisťování, nejmocnější lektvary, zvěromagii, léčitelství. Naučili se i kombinovat kouzla a vytvářet nová. Mistři je učili i disciplíně a vylepšovali s nimi fyzičku. Naučili je šetřit magickou energii, ovládat tvory i lidi pomocí myšlenek. Za těch pět let se hodně změnili. Byli rozumnější a vyspělejší. Dohromady tvořili silnou jednotku, které velel Harry. Mistři byli spokojeni, že odvedli skvělou práci. Neřekli by to nahlas, ale oni jim budou chybět. Hlavně jejich fórky. Jen co se trochu v Avalonu porozhlédli, začali se všude možně objevovat pasti. Mistrům se stávali podivné věci.
Dnes však byl poslední den, který měli strávit v Avalonské akademii. Pět let uteklo jako voda a jim připadalo, že to bylo teprve včera, co stáli v hale a představovali se řediteli a mistrům. Teď stáli v kanceláři ředitele a čekali, až přijde. Za pět minut se na křesle objevil ředitel.
„Vítám vás, studenti. Váš výcvik je u konce a vy se stáváte právoplatnými Strážci Avalonu. Zde jsou vaše uniformy a řetízky, kterými se s vámi spojíme, až pro vás budeme mít úkol. Přeji vám hodně štěstí a nezapomeňte, co jste se tu naučili. Teď vás přemístím zpátky do doby, kdy jste zmizeli,“ vstal ředitel.
Každý Strážce obdržel uniformu se znakem Avalonu, zkříženým mečem a hůlkou. Kluci měli tmavě modré kalhoty, tričko stejné barvy a černý plášť. Holky zase dostaly tmavomodrou minisukni, krátký top a černý hábit. Řetízek byl stříbrný a přívěšek byl znak Avalonu. Tento přívěšek se rozzářil kdykoli měli jít do akce.
„Hodně štěstí,“ popřál jim ředitel, zamumlal několik slov v cizím jazyce a všech deset jich zmizelo.
Harry se objevil ve strýcově garáži a taktak zachytil krabici, která padala z police. Ron se objevil ve svém pokoji a málem vrazil do dveří, ale včas to ubrzdil. Ginny se také přenesla do svého pokoje, kde na ni na zemi čekal dopis. Hermiona se přemístila do křesla v jejich obývacím pokoji a zvedla knihu ze země. Alex se objevila v jejich rodinném sídle, chvíli před tím, než podávali oběd. Samantha se přenesla do laboratoře, kde dokončovala svůj lektvar. Vrátila se akorát včas, lektvar se chystal vybuchnout. Paul dopadl na tvrdý chodník v jedné uličce, kde stála pizzerie. Čekal ho další den v práci. Thomas se vyhrabával z rákosí, kam se přenesl. Byl s přáteli u jezera. Gregory se objevil v klokaní rezervaci. Hodně se zajímal o tato zvířata. A nakonec Katarina. Ta dopadla nejhůř. Objevila se ve velké popelnici, kde se schovávala před kluky z jejich ulice, kteří ji šikanovali. Všichni přemýšleli, jestli se jim to nezdálo. Když si ale všimli řetízku na jejich krku, věděli, že to všechno byla pravda.