5.kapitola
Ráno je skutečně James probudil v šest ráno, jak sliboval. Nejdřív vtrhl k Harrymu do pokoje. Jeho syn byl roztažený přes celou postel a tvrdě spal. James se musel pro sebe usmát. Jeho syn mu byl až moc podobný. Samozřejmě, že se probuzení neobešlo bez nadávek.
„Nech mě spát!“ zaskučel Harry a přetáhl si polštář přes hlavu.
„Kdepak, Harry, já vás večer varoval,“ nenechal se odradit James.
„Jdi pryč,“ zaskučel Harry.
„Dobře, synu, nedáváš mi jinou možnost,“ pokrčil rameny James a zlil Harryho od hlavy až k patě vodou ze své hůlky.
Harry zakřičel a vyskočil z postele. Chvíli se kolem sebe rozhlížel a pak si všiml Jamese, který se svíjel v záchvatu smíchu.
„To není moc vtipný. Víš jakej to je šok?“ zavrčel Harry.
„Bohužel vím, Harry. Tvůj drahý kmotr mi tohle dělal každé ráno celých sedm let a potom to naučil i Lily,“ zašklebil se James.
Harry se tlumeně zasmál.
„Teď ještě půjdeme vzbudit Dudleyho a hurá na rozcvičku,“ zvolal James a už se hrnul ven z Harryho pokoje.
Když si Harry natahoval kraťase, uslyšel z vedlejšího pokoje výkřik. Nepochyboval o tom, že jeho otec použil to samé na Dudleyho.
Za čtvrt hodiny už Harry a Dudley supěli na pozemcích. James jim dal za úkol desetkrát oběhnout sídlo. Harry si říkal, že s Dudleyho váhou by to už dávno vzdal, ale Dudley se snažil co mohl.
„Pohněte sebou jste jak šneci. Ještě nás čeká rozcvička,“ popoháněl je James.
Harry vztekle zavrčel.
„To se nás snaží zabít?“ zeptal se Dudley, když byli z Jamesova dohledu.
„Vypadá to tak. Mám největší chuť to vzdát, ale vím, že by mi to dal pěkně sežrat,“ přikývl Harry.
Když doběhli desáté kolo, vyčerpáni se svalili do měkké trávy.
„Teda, pánové, nevěřil jsem, že toho zvládnete tak málo. Rozcvičku dnes vynecháme. Začneme pracovat na vaší fyzičce. Po snídani se sejdeme v tělocvičně,“ oznámil jim James.
Dudley zaskučel. Pomalu se odšourali do jídelny. Tam na ně už čekal James, Lily a Petunie.
„Jamesi, ne že je utaháš. Odpoledne je budu ještě potřebovat,“ otočila se na Jamese Lily, když viděla, jak jsou oba dva zřízení.
„Pokusím se,“ poznamenal James.
Všichni se pustili do snídaně. Lily a Petunie něco při snídani probíraly a James si četl Denního věštce. Sirius se na snídani ani neukázal a tak to vypadalo, že ještě spí. Harry a Dudley byli dost unaveni na to, aby vedli nějakou konverzaci.
„Tak, kluci, jdeme trénovat,“ popohnal je James, když skončili se snídaní.
A tak čas v sídle plynul. Harry a Dudley už běhali dvacet koleček kolem sídla aniž by se nějak moc unavili. Dudley zhubl několik kilo a on a Harry nabrali hodně svalové hmoty, za což mohli děkovat posilování. Lily je učila všechno, co by jako dědicové měli umět a samozřejmě ani James nezůstával pozadu, i když ten učil jen Harryho, zatímco Dudley měl s Lily dějiny kouzelnického světa, aby se taky něco o kouzelnících přiučil. Harry si každý den povídal se svým kmotrem a někdy se k nim přidal i James a vyprávěli Harrymu, co všechno dělali ještě jako kluci na škole.
Přišlo 1. září. Den nástupu do školy. Harry a Dudley se chystali do Bradavic. Lily je přihlásila pod falešnými jmény. Dudley byl dost překvapený, když se zjistilo, že má také kouzelnické schopnosti.
Teď už byli oba sbalení a čekali, až se budou moci přemístit. James, Lily, Sirius a Petunie je šli doprovodit na nástupiště.
„Jste připraveni?“ zeptal se jich James.
Přikývli na znamení souhlasu.
„Dobře, tak můžeme,“ zvolal James všichni se přemístili.
Objevili se na nástupišti 9 a ¾. Stála tam zářivá červená lokomotiva. Dudley na to zíral s otevřenou pusou.
„To je nádhera,“ zašeptal směrem k Harrymu.
Harry se musel zasmát. Procházeli kolem davu lidí. Nikdo je nepoznával, za což vděčili hlavně Lily, která jim všem změnila vzhled.
„Takže, chlapci, buďte ve škole hodní a pilně se učte,“ začal Sirius a Harry se rozesmál.
„Pamatujte, že se teď jmenujete jinak. Nepoužívejte před spolužáky svoje schopnosti a hlavně ne před Brumbálem. Měl by zbytečné otázky,“ nabádala je Lily.
„Ano, mami. My tohle všechno víme,“ přikývl Harry.
Petunie objala svého syna a potom i Harryho. Potom je objala i Lily.
„Sejdeme se dnes večer v Komnatě nejvyšší potřeby. Hned po hostině. Buďte tam včas,“ oznámil jim James.
„Jak to chceš udělat?“ nechápal Harry.
„To je moje tajemství,“ mrkl na něj James.
Ozvala se píšťalka a vlak zahoukal.
„Už musíte jít. Budete nám chybět. A nezapomeňte psát,“ popoháněla je Lily.
Nastoupili do vlaku. Ten se s nimi rozjel. Mávali svým rodičům, dokud jim nezmizeli za zatáčkou.
„Měli bychom si najít volné kupé,“ navrhl Harry.
Každý popadl svůj kufr a začali procházet vlakem. Všude bylo plno. Prázdné kupé se jim podařilo najít až na konci vlaku. Uložili si kufry do přihrádek pro zavazadla.
„Jaké to vlastně v Bradavicích je?“ vyptával se Dudley.
Harry mu začal vyprávět o Bradavicích a tak měli po zbytek cesty téma k hovoru. Poté už jen vystoupili na nádraží v Prasinkách, kde se jich i s prvňáky ujal Hagrid. Přetrpěli cestu přes jezero a poté už čekali na profesorku McGonagallovou ve vstupní síni.