3.kapitola
Namířil ji na Jamese.
„Tohle jsi nečekal co, Pottere?“ rozchechtal se Dursley.
„Ty jsi čaroděj?“ podivila se Lily.
„No jasně, ty huso hloupá. A co sis myslela? Že jsem mudla? Ani náhodou. Tvoji sestru jsem si vzal jen proto, aby se mi narodil syn a já ho mohl předat Temnému pánovi jako dalšího dědice spolu tady s Potterem. Škoda, že mi to nevyšlo,“ zakroutil hlavou Vernon.
„Ty hnusný Smrtijede. Já věděl, že nemůžeš být normální. Tak jak si se choval ty se chová Voldemort a jeho smečka tupounů. Proč mě to nenapadlo dřív?“ zakroutil hlavou Harry.
„Na to je teď pozdě, Pottere. Půjdeš se mnou jen co zmizí ta ochrana kolem tohoto domu. Vlastně bude nejlepší když vás vezmu všechny. Alespoň zmizí všichni dědicové a můj pán bude mít cestu k moci volnou,“ zajásal Vernon.
„To se tedy pěkně mýlíš,“ zasyčel na něj Harry.
„A jak mi v tom chceš zabránit?“ chechtal se Vernon.
„Expelliarmus,“ mávla hůlkou Lily.
Vernon narazil hlavou na zeď a zůstal nehybně ležet na zemi. Hůlka mu vypadla z ruky.
„Dokonale nás Voldemort převezl. Ani Brumbál nic nepoznal. Svážeme ho. Snad ho tady členové Řádu najdou,“ řekl Harry a pevnými provazy svázal svého celý život nenáviděného strýce.
„Musíme jít. Už nemáme moc času,“ popohnal je James.
„Ale co naše věci?“ namítla Petunie.
„Na to teď není čas. Za chvíli tu bude buď Řád anebo Smrtijedi. Všechno co budete potřebovat pořídíme na Příčné ulici,“ zamítla to Lily a všechny vyhnala na zahradu.
„Chytněte se nás,“ vybídl je James.
Všichni tak udělali. S hlasitým PRÁSK zmizeli a v domě zůstal jen omráčený Vernon Dursley.
V Řádu:
Právě byla porada. V jejím čele byl profesor Brumbál. Všichni už věděli, že svou smrt jen předstíral a tím pádem je Severus Snape nevinný. Do místnosti vrazil Kyngsley Pastorek.
„Profesore, víte něco o tom, že se u Pottera v domě kouzlilo?“ vyhrkl.
„Cože?“ podivil se Brumbál.
„Ano, ministerstvo tam zaznamenalo několik provedených kouzel. Měli bychom se tam zajít podívat. Alespoň pro jistotu,“ navrhl Kyngsley a následován Tonksovou, Remusem, Moodym a Brumbálem vyšel z domu.
Objevili se v Zobí ulici před domem číslo čtyři. Vypadal tak jako vždycky. Ale přece jen cítili, že něco není v pořádku. Vešli dovnitř. Všude bylo ticho.
„Harry?“ zkusil to Remus.
Nic se neozvalo.
„Není tu. Jen v kuchyni leží omráčený Dursley,“ prohodil Moody, který už vše stačil prohlédnout svým okem.
Všichni jako na něčí povel zamířili do kuchyně. Na podlaze ležel ještě stále omráčený Vernon. Tonksová k němu přistoupila. Vyhrnula mu rukáv a chtěla nahmatat puls, ale překvapením vykřikla.
„Co se stalo?“ ptal se Remus.
„On má na ruce Znamení zla,“ dostala ze sebe překvapená Tonks.
„Cože?“ podivil se Brumbál.
Tonksová mu ukázala Vernonovu ruku.
„Takže to je Smrtijed. Jak je možné, že jsem to nepoznal?“ mumlal si Brumbál.
„To je teď jedno. Měli bychom ho někam zavřít. Až se probudí bude pěkně vyvádět,“ zasmál se Moody.
Remus a Tonksová se s ním přemístili do vězení, které Řád zbudoval místo Azkabanu, který jim byl teď k ničemu.
„Albusi, kde myslíš, že je Potter?“ zeptal se Moody svého dlouholetého přítele.
„To netuším, Alastore, jen doufám, že je v pořádku,“ vzdychl Brumbál a společně s Moodym opustil prázdný dům.