Elbereth stránky

Když vystoupili z vlaku, uslyšeli nad sebou hluboký hlas. „Prváci ke mně, prváci,“ rozléhal se po celém nástupišti. Vydali se za tím hlasem. Patřil velmi vysokému muži v kožichu s lucernou v ruce.

„Á, podívejme se, mladý pan Potter. Znal jsem tvého tátu, chlapče. To byl nesmírně milý člověk a tvoje máma jakbysmet. Vzpomínám si eště na jejich školní leta,“ zasnil se ten obr. „Vy jste Hagrid, že ano?“ ujistil se Harry. „Tak tys vo mně už slyšel?“ podivil se Hagrid. „Sirius mi o vás vyprávěl,“ řekl Harry. „Ach ano, Sirius Black, věrný kamarád tvého táty. A jak se mu daří?“ zeptal se. „Docela dobře,“ odpověděl Harry.

„To rád slyším. Prváci ke mně. Už sme všichni? Deme,“ zavelel a vedl je pryč z nástupiště. „Tady si nasedněte. Do jednoho člunu čtyrky,“ pokynul jim Hagrid. Harry, Ron, Hermiona a Ginny si sedli do jednoho ze člunů. Ten se s nimi okamžitě rozjel.

Plavili se po velkém jezeře. Najednou se před nimi objevily Bradavice. „Páni,“ uniklo Ronovi a Harrymu. Hrad byl přesně takový, jak ho Sirius popisoval. Harry se nemohl dočkat až bude uvnitř. Jejich člun narazil na břeh. Pomalu z něj vystoupili. Kráčeli směrem k hradní bráně, kde už na ně čekala přísně vyhlížející čarodějka.

„Jste tu všichni? Následujte mne,“ pokynula jim. Vešli za ní do vstupní síně. „Zde chvíli počkáte než začne slavnostní zařazování, při kterém budete přiděleni do jednotlivých kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Za úspěchy vám budou přidělovány body, ale za každé porušení řádu o body příjdete. Na konci roku kolej s největším počtem bodů získá školní pohár. Za chvíli začne zařazování,“ otočila se ještě než odešla.

„Jsou větší než jsem čekal,“ vydechl obdivně Ron. „Copak je, Weasley? Není tohle na tebe moc velký přepych? Pro někoho, kdo doma spí v jednom pokoji se všemi svými sourozenci jsou Bradavice až moc velké, že?“ posmíval se Malfoy. „Drž hubu,“ vyštěkl Harry. „No samozřejmě, Pottere, aby ses ho nezastával. Ty ochránce zrádců a mudlovských šmejdů,“ otočil se Draco na Harryho. „Prosila bych bez urážek, pane Malfoyi, pokud nechcete hned první den dostat školní trest,“ pokárala ho profesorka McGonagallová. „Prosím, následujte mě do Velké síně,“ pokynula ostatním a otevřela velké dubové dveře.

Rázem se na ně stočily pohledy všech v síni a hovor ustal. Došli až k profesorskému stolu, kde byl na třínohé stoličce položen Moudrý klobouk. „Až vyvolám vaše jméno, sednete si na stoličku a nasadíte si na hlavu Moudrý klobouk,“ oznámila jim profesorka McGonagallová. Harry mezitím zkoumal osazenstvo profesorského stolu. Z Brumbála měl odjakživa respekt a působil na něj dojmem klidného a vyrovnaného člověka. Harry se zastavil u Severuse Snapea, učitele lektvarů s mastnými vlasy.

„Srabus,“ usmál se Harry. „Cože?“zeptal se zmateně Ron. „Ale nic,“ mávl rukou Harry. „Hermiona Grangerová,“ řekla profesorka McGonagallová. „Hodně štěstí,“ popřál ji Harry. Hermiona pomalu kráčela k profesorce McGonagallové. Nasadila si klobouk a sedla si. Minutu na to klobouk vykřikl: „Nebelvíru!“ Hermiona se usmála, položila klobouk na stoličku a odběhla k nehelvítskému stolu, který ji nadšeně tleskal. Potom už to šlo rychle. Všechny čtyři koleje už byly o hrstku studentů bohatší. Až najednou…

„Harry Potter,“ ozvalo se. Harry s sebou trhl. Ve Velké síni nastal šum. „Potter? To jako ten Harry Potter?“ ozývalo se ze všech stran. Harry to nevnímal. Nasadil si klobouk a všichni v síni mu zmizeli z dohledu. „Hm, těžké, velice těžké,“ ozvalo se mu u ucha. „Máš předpoklady pro všechny čtyři koleje, to ano. Ale největší ambice máš pro Nebelvír a Zmijozel. Převyšuje však Nebelvír. Tvůj rozum a srdce si to přejí. Dobrá, ať je to tedy Nebelvír!“ zakřičel to poslední slovo.

Nebelvírský stůl propukl v hlasitý jásot. Harry se rozběhl k němu a posadil se vedle Hermiony. Ta ho objala a taky mu nadšeně tleskala. Harry celou dobu netrpělivě seděl a čekal, až profesorka vyvolá jméno jeho kamaráda. „Ronald Weasley,“ řekla konečně. Harry viděl jak Ron zbledl. Když si nasazoval Moudrý klobouk, podíval se na Harryho. Ten mu naznačil podporu zdviženými palci. Jakmile si nasadil klobouk na hlavu, vykřikl: „Nebelvír!“ Ron se usmál a vydal se za kamarádem. „Výborně,“ poplácal ho Harry po zádech. „Virginie Weasleyová.“ To přišla na řadu Ginny. A stejně jako její bratr byla zařazena do Nebelvíru.

Když už byl i poslední prvák zařazen, odnesla profesorka McGonagallová Moudrý klobouk i stoličku pryč. Brumbál vstal. „Vítám vás v novém školním roce. Doufám, že se tu našim nováčkům bude líbit. Nechci vás tu nudit dlouhými proslovy, jen vás chci upozornit, že vstup do Zapovězeného lesa je všem přísně zakázán. A teď, pusťte se do jídla,“ usmál se a sedl si. Na všech stolech se objevily hory jídla. „To si dám líbit,“ pochvaloval si Ron. „Tohle je u něj normální,“ pošeptala Ginny Harrymu.

Harry se zasmál. „Ahoj, Ginny, ahoj, Rone, vítejte v Nebelvíru,“ poplácal jeden zrzek Ginny po zádech. „Ahoj, Frede, jé promiň, Georgi, já si vás pletu, když máte stejný oblečení. Docela jsme to zvládli ne?“ usmála se. „To bych řekl,“ kývlo Georgovo dvojče. „Neviděli jste Percyho? Divím se, že za námi ještě nepřišel,“ promluvil Ron.. „Ten sedí vepředu s prefekty. Neodváží se sem vkročit,“ zasmál se Fred. „Proč? Co jste mu provedli?“ zeptala se se zájmem Ginny. „Ale nějak se to v našem kupé nepovedlo. No prostě jsme byli moc hlasití. Percy přišel k nám a vyhrožoval, že nám udělí školní trest a strhne body. My jsme mu řekli, ať to na nás nezkouší a vyhodili jsme ho z kupé. Hrozně se naštval,“ vysvětloval Georgie.

„Percy je prefekt?“ zapojil se do hovoru Harry. „Jo. Pořád se tím celé prázdniny vychloubal. Stále jenom leštil svůj odznak a nosil se jako páv. Hrozně nám s tím lezl na nervy,“ poznamenala Ginny. „To si dokážu představit,“ usmál se na ni. Ginny se začervenala. Harry se jí moc líbil už od první chvíle, co ho uviděla. „A jak je to vůbec u tebe Harry?“ stočila Hermiona řeč na rodinu. „No mě po smrti rodičů vychovává můj kmotr Sirius Black a jeho kamarád Remus Lupin. Oba byli nejlepšími přáteli mého otce,“ vysvětloval Harry.

„Co jsi to říkal, když jsi se podíval na toho chlapa s mastnými vlasy?“ vzpomněl si Ron. „Ty myslíš Snapea? Řekl jsem Srabus, to byla jeho přezdívka, kterou mu dal tady ve škole můj táta a Sirius,“ usmál se Harry. „Tvůj táta chodil se Snapem do školy?“ podivila se Ginny. „Jo, když mi Sirius popisoval, co mu ve škole dělali,“ chechtal se Harry. „Slyšel jsem, že Snape je hroznej parchant. Nadržuje Zmijozelským, kde se to jen dá a všem ostatním strhává body,“ zamračil se Ron. „To je pravda, bratříčku. S Georgem už nám strhl plno bodů. Největší pifku má Snape na nás Nebelvírské. U něj přicházíme o nejvíce bodů,“ naklonil se k Ronovi Fred. „Počkejte až budeme mít lektvary my. Jakmile mě uvidí vyletí z kůže, i když už teď vypadá jako přerostlý netopýr,“ poznamenal s úšklebkem Harry. Všichni kolem něj vyprskli smíchy.

„Hm, to jsem se nadlábl,“ pochvaloval si o pět minut později Ron. „První ročníky za mnou, prosím,“ zaburácel nad nimi něčí hlas. „To je Percy. Náš prefekt,“ oznámila Ginny a zašklebila se. „Následujte mě, prosím,“ pokynul jim Percy. Vedl je do jejich společenské místnosti. Procházeli několika chodbami a vystoupali spoustu schodů, které Harry ani nepočítal, ale věděl, že jich bylo hodně. Zastavili se před obrazem ženy v růžové toaletě.

„Heslo?“ zeptala se. „Caput draconis,“ řekl Percy. Ženy v růžové toaletě se předklonila, aby odhalila vchod do věže. „Toto je naše společenská místnost. Tady nahoře jsou vaše ložnice. Dívky doleva a chlapci doprava,“ ukázal jim Percy na točité schodiště. „Řeknu ti, že Bradavice předčili všechny má očekávání,“ řekl Ron, když se v ložnici převlékal do pyžama. „Už se nedivím Siriusovi, že to tady považoval za svůj domov,“ přikývl Harry a lehl si do postele. „Hned ráno musím Siriusovi poslat dopis a říct mu, že je to tady skvělé,“ pomyslel si. Dál už nad ničím nepřemýšlel, protože z vedlejší postele se ozvalo zachrápání. Jen se usmál a usnul.