Elbereth stránky

Bylo parné letní odpoledne a na Grimmauldově náměstí v čísle dvanáct právě jeden mladý kouzelník seděl v kuchyni a přemýšlel. Dnes tomu bylo právě deset let, co zemřel jeho nejlepší kamarád James Potter a jeho manželka Lily. Právě deset let, co dopadl Červíčka a předal ho spravedlnosti. Deset let od pádu Pána zla. A samozřejmě deset let, co vychovával Harryho. Sirius Black slíbil Jamesovi a Lily Potterovým, že se o jejich syna postará, ať už se s nimi stane cokoliv a Sirius ten slib dodržel. Schoval Harryho před přívrženci Pána zla, kteří kupodivu zůstaly na svobodě a bydlel s ním v domě svých rodičů.

Sirius takhle seděl dlouho, když v tom ho někdo vyrušil. Do kuchyně vběhl jedenáctiletý chlapec a mával něčím nad hlavou.

" Siriusi, už přišel. Můj dopis z Bradavic už přišel," křičel radostně a podával kmotrovy dopis napsaný zeleným inkoustem.

" vážně? Tak to abychm zašli do Příčné ulice a nakoupili ti všechno do školy. Stejně jsem ti chtěl koupit dárek k narozeninám. Tak se běž obléct a vyrazíme," usmál se Sirius na Harryho.

Ten radostně poskočil a běžel do svého pokoje. Sirius se jenom usmál a vyšel ven z kuchyně. Harry byl během pěti minut obléknutý.

 " Siriusi, jak se dostaneme na Příčnou ulici?" ptal se zvědavě, když vyšli před dům.

" Musíme jet mudlovskou dopravou, protože ty se ještě neumíš přemisťovat a já jsem zapomněl koupit Letax," přiznal Sirius.

" Mudlovskou dopravou? To bude báječné," radoval se Harry.

Sirius se musel smát, když viděl, jak je Harry veselý a šťastný a pomyslel si, že kdyby tohle mohli vidět James a Lily byli by šťastní. V mudlovské dopravě se Harry vyptával na Bradavice.

" Jaké vlastně jsou?" zeptal se dychtivě.

" Jsou velké a nádherné. Mají tam duchy, Zapovězený les a spoustu tajných chodeb. Neboj bude se ti tam líbit," ujistil ho Sirius.

Harrymu se rozzářily oči.

" V Příčné ulici se sejdeme s Remusem," vzpomněl si Sirius.

" Vážně? Už dlouho u nás nebyl. A jak se mu vede?" ptal se Harry.

" Pořád stejně. Je stále sám," nadhodil Sirius.

" Však ty taky. Měl by sis někoho najít, Siriusi," pronesl Harry a díval se z okna.

Sirius otevřel pusu, aby něco řekl, ale nakonec si to rozmyslel a jen se usmál. " Harry mi vážně tak trochu připomíná Jamese," pomyslel si.

" Vystupovat," řekl asi po pěti minutách Sirius.

Harry vyskočil a hnal se ven, že mu Sirius sotva stačil. Pomalu kráčeli mudlovským Londýnem a přemýšleli. Sirius o Jamesovi a Lily a Harry o Bradavicích. Takhle došli až k Děravému kotli. Vešli. Několik lidí se na ně podívalo. Sirius se pozdravil s pár známými. Neměl čas si s nimi ani popovídat, protože ho Harry táhl ven. Na dvoře Sirius odpočítával cihly.

" Tři nahoru... dvě do strany..." mumlal si pro sebe a třikrát poklepal na zeď. Před nimi se otevřel vchod do Příčné ulice.

" Páni!" uniklo Harrymu. Ještě nikdy tady nebyl. " Kam půjdeme nejdřív?" zajímal se Harry. " Do banky. Musíme ti vyzvednout peníze," informoval ho Sirius. " A kde je?" ptal se Harry a rozhlížel se na všechny strany. " Támhle," ukázal před se Sirius na vysokou budovu.

Před bankou na ně čekal Remus. " To je dost, že jdete. Co vás tak zdrželo?" zeptal se hned jak k němu přišli. " Ale tady kmotříček zapomněl koupit Letax a tak jsme museli cestovat mudlovskou dopravou a ta je poněkud pomalejší," vysvětloval Harry. " Nepřipomíná ti tak trochu Jamese?" zeptal se Sirius se smíchem. " A víš, že někdy jo? Je pravda když se říká že jablko nespadne daleko od stromu," odpověděl stejně Remus.

Harry se usmál a vyšel první ke dveřím. Minuli skřeta, který jim je otevřel a zastavili se v obrovské hale, kde napravo i nalevo seděli skřeti a každý měl něco na práci. Dále tu byli skřeti, kteří chodili doprovázet návštěvníky k jejich trezorům. Jeden z nich teď přišel k nim.

" Číslo trezoru?" zeptal se. " Šest set osmdesát sedm," otočil se k němu Sirius. " Následujte mě," pokynul jim skřet a vedl je k jednomu z mnoha tunelů. Nasedli do vozíků a jeli čím dál hlouběji do podzemí. Harrymu se jízda líbila. Díval se kolem sebe a nevycházel z údivu. Stěny se třpytily, jako by byly vykládány drahokamy. Všude kolem nich byli koleje, po kterých jezdily ty samé vozíčky, úplně stejné, jako byl ten jejich. " Trezor šest set osmdesát sedm," řekl skřet, když dorazili k Harryho trezoru. " Tohle ti odkázali rodiče," ukázal Sirius směrem k trezoru a podal Harrymu malý klíč. Harry ho uchopil a kráčel k trezoru. Zastrčil klíč do malého zámku a otevřel dveře. Překvapením zůstal stát.

Uvnitř trezoru bylo malé jmění. Sloupce zlatých galeonů, stříbrných srpců a bronzových svršků byly uhlédně naskládané vedle sebe. Sirius shrábl pár peněz do koženého váčku, zamkl trezor a společně s Harrym a Remusem nasedl zpět do vozíku, aby přetrpěli další rychlou jízdu. Po několika minutách vylezli před banku a mžourali do jasného slunečního světla. Jejich oči si zvykly na tu temnotu dole v podzemí.

" Kam půjdeme nejdřív?" zeptal se Remus a rozhlížel se kolem. " K Ollivanderům. Pro hůlku," zvolal radostně Harry, protože na hůlku se těšil ze všeho nejvíc. Sirius přikývl. Pomalu přišli ke krámku. Harry opatrně otevřel dveře. Rozhlížel se kolem. Krámek byl zaplněn odshora dolů krabičkami s hůlkami, žíněmi jednorožců a dalšími potřebami pro výrobu hůlek.

" Vítám vás, pane Pottere. Čekal jsem, kdy se tu objevíte," promluvil starý prodavač a začal vybírat hůlku. " Co třeba tuhle? Vrbové dřevo a žíně jednorožce," podal mu jednu z hůlek. Harry s ní švihl. Nic se nestalo. " Tuto zřejmě ne. Co třeba tuto. Bukové dřevo, blána z dračího srdce. Sedm palců dlouhá. Zkuste ji," podal mu další hůlku. Ale ani tato nebyla ta pravá. " Mám nápad. A proč by vlastně ne?" šeptal si Ollivander pro sebe. Vytáhl černé kožené pouzdro. " Cesmínové dřevo, péro z ptáka fénixe. Dlouhá jedenáct palců," podal mu hůlku.

Harry s ní mávl až to zasvištělo. Ze špičky hůlky vyrazil proud zlatých jisker. " Ano, ano. Velmi se k sobě hodíte. Ale je to zvláštní, velmi zvláštní, že vám byla souzena právě tato hůlka, když právě její sestra zabila vaše rodiče a způsobila tuhle jizvu," ukázal Harrymu na čelo. Harry se zamračil. Proč by měl mít stejnou hůlku s Voldemortem? Ale koneckonců by to mohla být výhoda.

" Hůlka si vybírá kouzelníka, pane Pottere, na to nezapomínejte. Takže je zřejmé, že od vás můžeme čekat velké věci," mluvil dál Ollivander. Harry ho nevnímal. Zaplatili za hůlku sedm galeonů a vyšli z krámu. Harry celou dobu mlčel. " Je ti něco, Harry?ů zeptal se opatrně Sirius. " Ne, vůbec nic," řekl přiškrceně Harry. Sirius se překvapeně podíval na Remuse. Ten jen pokrčil rameny.

Nákupy jim zabraly hodinu. " Máme už všechno?" zeptal se Sirius. " Ještě nám chybí učebnice," podíval se Hary do seznamu. Mířili ke Krucánkům a Kaňourům. Ve dveřích se Harry srazil s rudovlasým chlapcem. " Jé, promiň, já do tebe nechtěl vrazit," omlouval se honem ten zrzek. " Rone, ty jsi ale nešika. Nemůžeš dávat pozor?" pokárala ho dívka stojící vedle něj. " Promiň, můj bratr je hrozný nešika. Nestalo se ti nic?" otočila se ta dívka k Harrymu.

Harry na ni zíral jako na zázrak. Sirius s Remusem se někam vytratili. " My jsme Weasleyovi. Já jsem Ginny a tohle je Ron," představila je ta rudovláska. " Já jsem Harry Potter," odpověděl stejně Harry. Ron Weasley otevřel pusu a překvapeně na něj zíral. Harry si všiml, že Sirius s Remusem jsou v krámě a šklebí se na něj spoza jednoho regálu (hlavně se tedy šklebil Sirius). " To mi snad dělají schválně" postěžoval si v duchu Harry.

" Ty tento rok nastupuješ taky do prváku, že?" zeptala se Ginny. " Ano," odpověděl prostě Harry. Pořád na ni koukal jako na svatý obrázek. " Tak to se spolu uvidíme ve vlaku," zaradovala se Ginny. " Nejspíš ano," přikývl Harry. " Budu se těšit. Teď už ale musíme jít, Rone. Mamka nás bude shánět," táhla za rukáv bratra. Ron jen něco zamručel. " Ahoj, Harry," zamávala mu Ginny a zářivě se na něj usmála. Harrymu se podlomila kolena.

" Je hezká viď? Jsi úplně stejný jako tvůj táta. Ten, když poprvé uviděl Lily, zíral na ni stejně, jako ty teď na tu zrzku," promluvil na něj Sirius. " Cože?" zeptal se Harry. " Ty jsi úplně mimo," ukázal na něj Sirius. Harry sklopil hlavu. " Není to nic, za co by ses měl stydět," ujistil ho Remus. Harry se usmál. " Mezitím, co jsi se seznamoval, jsme ti koupili ty učebnice," oznámil mu Sirius. " Jo, díky," hlesl Harry. " Teď bychom se mohli vrátit zpátky domů," navrhl Sirius. Došli až do Děravého kotle. První přistoupil ke krbu Sirius, nabral si Letax a pronesl: " Grimmauldovo náměstí dvanáct." Harry ho následoval. Když vstupoval do plamenů, v duchu stále viděl Ginny a její úsměv.